Radošovský dřevěný most

Historická památka, zapsaná v rejstříku památek pod č. 15710/4-1020,

jeden z nejstarších dřevěných mostů ve střední Evropě nacházející se v Radošově u Kyselky.

GPS: 50°16'32.610"N, 12°59'41.050"E

ŽIVOT A ZÁCHRANA RADOŠOVSKÉHO MOSTU

Z mnoha historických zdrojů jsme nakonec vybrali jedinečnou práci Kateřiny Folkmanové z Kadaně (z roku 2011), která s mostem "rozmlouvá" a dokonale tak zachytí všechny podstatná fakta a souvislosti v historii Radošovského mostu.

...

Je krásný podzimní den, sluníčko mě hladí svými paprsky po dřevěné střeše a já smutně pozoruji řeku tekoucí pode mnou. Připadám si stále opuštěnější a opuštěnější. Dnes už lidé nejsou to co dříve, stále někam pospíchají a přitom úplně zapomínají podstatu života. Vždy mnou jen projedou, ani si mě nevšimnou a jsou pryč. No co, holt jsem už starý a mám na svět jiný pohled.

    Náhle mě ze zamyšlení vytrhne dívčí hlas: „Dobrý den.“ Trhl jsem s sebou. Před vjezdem stojí slečna a dívá se na mě. Najednou nevím, co říci. Tolik lidí tu denně projde, projede, ale žádný se nezastaví a tato slečna dokonce i pozdravila.…. „Vyrušila jsem Vás? Omlouvám se,“ pokračovala. „Chtěla bych Vás požádat o pomoc….“ O pomoc? Mě? Nechápal jsem. Popošla o pár kroků blíž a zeptala se: „Nevadilo by Vám, kdybych si na Vás sedla?“

     Ještě chvilku jsem zaváhal, ale nakonec jsem ze sebe přece jen vypravil: „Ale jistě.“ Usedla a dala se do vyptávání.

JAKÁ JE HISTORIE KUPECKÝCH STEZEK ?

    „Ty bys chtěla vědět moji historii? Milerád Ti řeknu vše, co budeš chtít. “ A tak jsem začal vyprávět.

    „Jak jistě víš, stojím přes řeku Ohři a je tu krásně. Možná jsi také slyšela, proč jsem byl postaven. Ano, bylo to kvůli obchodním stezkám, které byly tepnami veškerého obchodu i přesto, že to byly většinou jen vyšlapané pruhy země. Vyhýbaly se horským potokům, roklinám, údolím, bažinatým a zaplavovaným územím, sledovaly přiměřený spád. Největší problémy byly s přecházením řek. Jedním z nejschůdnějších míst pro přechod Ohře byl právě můj předchůdce – Radovanův brod, odtud německá forma názvu obce Radisfort. Právě proto přes něj procházelo hned několik starých cest. Asi nejznámější je Via Magna. Spojovala různé cesty vedoucí přes Krušné hory severozápadním směrem, přesněji řečeno vedla z Prahy směrem na Louny, Žatec a podél Ohře na Sedlec. Zde se dělila na dvě větve. Jedna, označovaná jako Sedlecká směřovala do Bamberku, druhá mířila do Erfurtu.

    Další ze známých dálkových cest, vedoucích z Prahy přes Žatec, Doupovské hory, Sedlec do německého Norimberku a Frankfurtu nad Mohanem, je Via Regia. Byla to nejvyužívanější obchodní cesta té doby, jelikož Karel IV. roku 1352 přikázal kupcům s náklady jemných a barevných látek, drahých vín a jiného vzácného zboží cestovat výhradně po ní. Z tohoto důvodu bylo potřeba zajistit snadnější a bezpečnější přechod přes Ohři. Proto moudrý a uznávaný císař Karel IV. v roce 1364 ostrovským měšťanům udělil povolení na stavbu mostu a zároveň také privilegium na vybírání cla. Za vznik tedy vděčím Karlu IV. i následné podpoře jeho syna Václava IV.

    Úpadek cesty měla na svědomí nepřitažlivost Ostrova jako tržního střediska, neboť rozvoji bránila celá řada cechovních omezení.

    A tak v roce 1737 již není uvedena v seznamu hlavních cest, i když v mapě zakreslena ještě je. Používaná však byla. To dosvědčuje také stížnost psaná roku 1792 jáchymovskou vrchností. Upozorňuje na skutečnost, že v obou směrech je špatně sjízdná a že formani dopravující stříbro a jiné horní produkty do Prahy a při zpáteční cestě střelný prach, varují před nebezpečím převržení vozů a následným výbuchem střelného prachu. Po této výtce byla cesta brzy opravena. Po deštích následujícího roku byla potřeba cestu znovu opravit. Nicméně celkový neutěšený stav vedl k soustřeďování dopravy na trasu Bochov - Vary. To byl zřejmě definitivní konec dálkové dopravy po Královské cestě.

„Vyprávěj mi prosím ještě o sobě…o RADOŠOVSKÉM MOSTU“

    Přesné datum narození si již nepamatuji, přece jen je to již pár století a já byl v té době batole, ale bylo to zhruba v 60. letech 14. století. Původně jsem byl celý ze dřeva, a postupem času, jak jsem dospíval, a také následkem různých úrazů, ke kterým se teprve dostaneme, mám nyní krásné zděné pilíře. Tehdy jsem stál na čtyřech dřevěných pilířích, ale jelikož jsem značně trpěl při povodních, působením ledových ker při jarních táních a hnilobou části konstrukce stojící ve vodě, museli mě stále opravovat. Naštěstí tyto výdaje zaplatilo vybrané clo, jeho výše přece jen nebyla zanedbatelná, jelikož v blízkém okolí žádný jiný most nebyl.

    Již roku 1576 mě postihla první tragédie – zachvátil mě požár. Hned následujícího roku mě hodní lidé z Ostrova postavili znova. A jelikož po dobu mé opravy bylo složité se dostávat přes řeku Ohři, dostal pán hradu Hauštejna nařízeno postavit kolegu v Jakubově, pro případ mé neschopnosti. Neúspěšně tomu bránil můj pán, pán města Ostrova, neboť se mu tím zkrátil příjem na clech.

    Dalším, ne příliš šťastným obdobím, byla třicetiletá válka. Tenkrát jsem se bohužel stal strategickým bodem. Právě přese mě pronikaly švédské houfy ze saského Krušnohoří hluboko na českou stranu. Bylo hrozné pouštět ty barbary do mé země a přitom nemoci nic udělat. A jako poděkování mě na rozloučenou strhli.

     Na další podrobnější informace si vzpomínám až z let 1709 a 1731. Tehdy mě museli tesařští mistři Johann Michael Moyses a Johan Christoph Miller obnovovat v důsledku poškození ledy a následnou hnilobou konstrukce. Na tyto opravy potřebovali 40 kmenů dubů, 12 jedlí, 20 smolných borovic, 72 dubových kůlů, 150 oloupaných kmenů na lešení a 140 velkých kmenů na řezivo. V této době jsem byl celý ze dřeva a byl jsem roubený.

    Ze svého nově opraveného kabátku jsem se však neradoval dlouho. Během válečné vřavy roku 1742 o rakouské dědictví jsem byl opět zapálen. Ale již následující rok vlídný ostrovský hejtman Franz Beinhöfer objednal dva projekty na mou opravu – jeden se střechou a druhý bez zastřešení.

    Za 10 let po této opravě jsem se částečně zřítil. Příčinou byla zcela prohnilá konstrukce a tak se nakonec rozhodli postavit mne od základu zcela nově, oba břehy vyzdít a ostatní konstrukci ponechat dřevěnou.

    O dalších 7 let později, tedy roku 1760, mne opět poničily ledové kry. Zranění však nebylo příliš vážné, ale pro mne velmi důležité. Na moji opravu totiž použili dřevo, které zbylo po přestavbě kostela, ten, jak vidíš, stále stojí za mnou. Tehdy to byla pro mne velká čest.

    Další velká změna pro mě nastala roku 1768, kdy mě opětovně poškodily ledové kry. Ve snaze vyhnout se častým opravám dřevěných pilířů, navrhl ředitel panství postavit také návodní pilíře z kamene tak, jako byly v roce 1753 vyzděny pilíře nábřežní.

    O 15 let později, tedy roku 1783, jsem byl natolik v havarijním stavu, že mě museli postavit celý znovu. A jelikož od válek jsem měl již nějaký ten pátek pokoj, musel jsem být osudem opět do nějaké zapojen. A tak když roku 1810 za napoleonských válek hrozilo nebezpečí vpádu francouzského vojska, byl jsem z části rozebrán. Po pominutí nebezpečí jsem byl opraven, včetně nového zastřešení, což celkem vynahradilo moji fyzickou újmu. V dalších letech jsem snad již nebyl vážněji poškozen, ale ledolamy mi musely opravovat neustále.

    V tomto stavu jsem vydržel až do druhé poloviny 20. století, kdy v letech 1979-1980 proběhla má celková rekonstrukce. V podvědomí lidí jsem se stal symbolem nejtrvalejších hodnot. Stále silně působila mezi místním obyvatelstvem pověst, že jakmile ztratím svůj klobouk, nastane konec světa.“

NEDÁVNÁ TRAGÉDIE

   „Ale když jsem k Tobě přicházela, všimla jsem si kamenu s nápisem:

ZÁKLADNÍ KÁMEN OBNOVY RADOŠOVSKÉHO MOSTU 9. červenec 2001. Co se stalo?“

    A tak jsem musel se smutnou pravdou ven. „Bylo tehdy 18. července 1986 poměrně pozdě večer. Už jsem pomalu začínal usínat, když tu mě začalo něco pálit. Rozhlédnu se a vidím malý plamínek na mé konstrukci. Požár se pomalu šířil, odevšud se ozývaly výkřiky: „Náš most hoří“. Nastal hrozný zmatek a na konci toho všeho ze mne zbyly jen kamenné pilíře.

    Poté, co se obyvatelé obce trochu vzpamatovali z šoku, začali uvažovat o mé obnově. Kolem roku 1988 se počítalo se započetím prací v letech 1990-1991. K realizaci ale nedošlo. Po dlouhých debatách a diskuzích nad způsobem nového přemostění řeky, úvahách o sejmutí památkové ochrany a odstranění mých zbylých pilířů a následného postavení zcela moderního mostu, se nakonec podařilo prosadit památkovou obnovu původního stavu a tím mě zachránit před upadnutím do zapomnění.

    V letech 1992-1993 obec Kyselka vyhlásila pro mou obnovu veřejnou sbírku. V roce 1996 byl zpracován záměr obnovy a v letech 2000-2001 pak obec Kyselka zahájila z vlastních prostředků a prostředků sbírky přípravné projektové práce na obnovu. Dne 24. dubna 2001 bylo vydáno stavební povolení a dne 9. července 2001 za účasti tehdejšího ministra dopravy Jaromíra Schlinga byl položen základní kámen obnovy.

OBNOVA

    Jako první se musely opravit zbylé kamenné pilíře, které byly po požáru provizorně zakryty sedlovými stříškami. Ty ale již propadly zubu času a neúprosný tok řeky mě chtěl připravit i o to málo, co ze mě ještě zbylo. Při opravě podemletých pilířů jste objevili zajímavé nálezy původních konstrukcí, které byly lidskému zraku dosud ukryty a které prozradily o stavebních postupech minulých budovatelů mnoho nového.

    V roce 2003 byla má rekonstrukce úspěšně dokončena a 17. října 2003 jsem byl slavnostně uveden do provozu. Byl to krásný pocit být opět celý a moci sloužit k přechodu přes řeku.

    Tímto bych chtěl poděkovat všem, kterým jsem nebyl lhostejný a kteří mě dokázali i přese všechny problémy uvést do původního stavu. A děkuji i Tobě, žes o mě projevila zájem, neboť nejhorší, co může být, je to, že upadneš do zapomnění.

ZÁVĚREM

   Samozřejmě, stržení pozůstatků bývalého mostu a postavení zcela nového by bylo mnohem jednodušší, ale mnozí z nás by přišli o přítele, o součást své obce a tento most by přežíval už jen ve vzpomínkách těch, kteří si ho ještě pamatují. Vždyť památky jsou významným měřítkem vyspělosti národa. Kdo si neváží pamětihodností, neváží si ani svých předků. Každý kraj, každé město má jistě svého „pamětníka“, o kterého se stará a který jím to oplácí tím, že všem, kdo jsou ochotni poslouchat, „vypráví“ příběhy dávno zapomenuté. Neboť náš život je oproti jejich strašně krátký. Proto doufám, že se pomoc dostane všem zchátralým památkám, že se ještě najdou lidé, kteří mají srdce na správném místě a pokusí o záchranu dědictví po našich předcích. Uvědomme si, že to neděláme kvůli sobě, ale kvůli našim dětem, které také mají právo vidět tyto úžasné stavby.

OCENĚNÍ

2003 Mostní dílo roku - ocenění Ministerstvem dopravy ČR

 Stavba roku Karlovarského kraje 2004

V pátek 18.6.2004 proběhlo vyhlášení výsledků soutěže. Mezi vyhodnocenými byla i stavba "Krytého dřevěného historického

mostu v Radošově". Vzhledem k různosti dokončených staveb byly uděleny tři první místa, mezi kterými byla i stavba citovaného mostu, kterou provedla firma SMP Construction a.s. Praha. Ocenění převzal ředitel divize ing. Jech, p. Šilhan a starosta obce p. Janát.

Fotografie z obnovy mostu

OSLAVY 10. VÝROČÍ OBNOVY RADOČOVSKÉHO MOSTU

U příležitosti 10. výročí obnovy Radošovského mostu obec zorganizovala důstojnou oslavu. Nechybělo zde historické tržiště, nelítostné rytířské souboje a středověká hudba. K tomuto výročí bylo vytištěna limitovaná edice Pamětních listů s originální pečetí s Kyselským erbem. 

Pamětní listy je možné zakoupit v kanceláři Obecního úřadu.

Vysvěcení mostu

25.prosince 2003 se od 15.00 hodin v kostele Sv. Václava v Radošově konala Vánoční mše a ihned po jejím skončení následovalo vysvěcení mostu. Vysvěcení historické kulturní památky se ujal ostrovský farář páter Juzef Frelich.